Jak se Filip na Lumen vydal

Už nevím, kdy přesně jsem o Trnavském festivalu slyšel poprvé, ale rozhodně to nebude tak dávno. Ač se letos konal už osmnáctý ročník, tak já docela dlouho o této části Slovenska ani akcích zde nic nevěděl. Přesto jsem právě v posledních dnech o něm slyšel čím dál tím víc. A to dokonce tak moc, že jsem si řekl, že to přijedu omrknout!

Od prvotního nápadu do konečného rozhodnutí u mě nikdy nebylo daleko, ale vzhledem ke svojí časově dosti dynamické práci, jsem ještě nezažil takové nervy před samotnou akcí. Pojedu? Nepojedu? Budu mít kde bydlet? Lístek jsem si koupil už ve středu, ale ještě v pátek tři hodiny před odjezdem z Prahy jsem málem zůstal doma, protože mi v práci chtěli dát na sobotu pohotovost. Naštěstí máme kapitána hodného a slitovného, takže, když mi rezignovaně řekl do mých smutných očí své: "Tak jeďte...", nechybělo mnoho a ruku jsem mu políbil! (Popravdě, mezi námi byl stůl a takové tři metry, takže než bych k němu doběhnul, asi by mě to líbání rukou přešlo.)

Rychle tedy na nádraží Florenc, sbalit poslední nutnosti - mám všechno? Trička, peníze, lístek?!, botičky na přezutí, brýle! A už nasedat do Žltého busu (Ne, fakt se nejedná o bus Student Agency) a vystoupit o šest hodin později v Trnavě. Nebudu se rozepisovat o pražské dopravní zácpě ani o tom, že jsem se cestou moc nenaučil, protože jsem skoro pořád spal, ale důležité je, že mě na nádraží čekala Evulka! Překvapení! To teda jo, ale díky tomu jsem nemusel nijak bloudit a trefili jsme na náměstí zrovna když hrála 29th Chapter :)

Další byla kapela Superchick, ale jejich produkce nás tolik neoslovila... Stejně tak se neodvažuji psát o Calvary Gospel Choir z Maďarska a slovenském Tretím dňi, které jsem nemohl slyšet. Na divadlo ATAK - Záh(r)ada jsem už nezůstával, protože mě večer čekalo ještě něco důležitého, ale o tom možná jindy a jinde.

Na druhý den ráno byla připravena mše svatá v kostele sv. Jakuba, kde byla oproti mým předpokladům opravdu bohatá účast... Přeci jen všichni včera skoro do půlnoci pařili na náměstí! Přišli jsme chvíli před začátkem, ale kostel byl už v podstatě nacpaný k prasknutí. A vzhledem ke krásnému počasí a sluníčku, které už od sedmi hodin hřálo (ne - ďábelsky pražilo), bylo vevnitř trošku nedýchatelno. Přesto jsme si mohli vychutnat krásné zpívání Košické chlapecké scholy a kázání otce Petera Kvašňovského, SDB. Po mši se festivaloví návštěvníci rozešli do celého města, aby se zúčastnili mnoha zajímavých workshopů. Já ovšem místo toho šel s Evulkou poznávat krásy Trnavy.

Chrám sv. Mikuláše

V podvečer jsme se opět vydali na Trojičné náměstí, abychom akorát stihli chválovou kapelu Timothy s frontmanem Mariánem Lipovským. Jeijch pomalrjší rytmy, byly opravdu příjemné a skvělou oázou klidu a meditace mezi jinak rockovými produkcemi.

Po nich přišli Polští reggae rockeři a pak velmi živá a energická kapela Thebandwithnoname (neplést se slovenskými No Name) z Anglie, která svými punk hip-hopovými rytmy rozskákala celé náměstí.

Ale odbyla desátá hodina a všichni už netprělivě očekávali příchod té nejslavnější kapely, hlavního tahače festivalu, kaliforsnkých Switchfoot. Podařilo se nám vecpat ne úplně daleko od podia, do hloučku (a to naprosto nechtěně a necíleně) věrných Switchfoot fans z ČR. Ale nechci je tu rozebírat - aspoň jsme měli vskutuku neopakovatelný a autentický zážitek :-D

A ke konci jsme byli svědky něčeho, o čem jsem zatím jen četl. Jeden fanoušek měl celý koncert před sebou ceduli, na které zdravil frontmana Jona Foremana a prosil ho, zda by si s nimi nemohl zahrát na kytaru sólo ze skladby Meant to Live. Jaképak bylo naše překvapení, když Jon sešel k lidem a vytáhnul toho borce na podium. Odvážlivec sklidil snad největší potlesk z celého festivalu.

Celý festival byl zakončen jistě krásnou půlnoční bohoslužbou, která byla zas u františkánů u sv. Jakuba, ale protože už bylo fakt pozdě a všecko nás bolelo, tak jsme si ji s děvčaty odpustili. Přesto si myslím, že jet na Lumen do Trnavy byla investice, která se mnohokrát vyplatila.

A co mě fakt překvapilo, tak třeba programy, které byly pro účastníky připravené, byly šikovné, mapka užitečná a představení vystupujících kapel v brožurkách dostatečné. Taktéž všichni lidé zde byli opravdu příjemní a vstřícní a já si celý víkend nemohu vynachválit. Díky Trnavským dobrovolníkům a přípravnému týmu, salesiánům, Domce i městu Trnava! A za rok zas!