Konec pohádky

Má drahá,

uplynulo již hodně vody od chvíle, co jsem Ti naposledy popisoval své strasti,

trampoty a vůbec všechny zábavné a zajímvavé příhody.

Jsem teprve desátým měsícem v Brně a už se musím loučit. Je to tak, říkám to na

rovinu, student jsem dobrý, hlavu mám fajnou a snad mi to i celkem pálí, ale

řekněme že nemám na to být pořádným vojákem, nezvládl jsem ty těžké disciplíny ze

zápočtu z tělocviku, jak jsem Ti říkal už dřív. Proto teď musím odejít, s indexem

plným dobrých známek ze zkoušek - takový je už život vojenského studenta.

Celý můj pobyt na Moravě byl plný vyjjímečných setkání a neskutečných příhod.

Opravdu jsem se zbytečně bál. Pražák může v Brně přežít a dokonce si tam i najít

přátele. Pokud jsi to ode mě ještě neslyšela, tak Ti to sem píši jasně a čistě,

Praha je sice krásný město plné úžasných domů a památek, ale rozhodně v něm není

taková kumulace příjemných lidí, nebo jsem měl prostě 20 let smůlu. Tady jsem

potkal ze pár měsíců tolik lidí, které mohu nazvat svými přáteli jako snad za

celou střední. A to nejen Brno, celá Morava mi úplně učarovala!

Samozřejmě za to může nejen každopondělní setkávání u Jesuitů na "Studentské," ale
také moje zpívání v Paprscích, kde jsem se stal oficiálně prvním Českým Paprskem
(a ještě navíc Pražák!) a v neposlední i moje půlroční dobrovolná služba pro
signály.cz na pozici vedoucího sekce Management, propagace & PR. Tam všude jsem
potkával skvělé lidi a všichni mi budou moc chybět.

Připadám si jako včera, když jsem přišel na Petrov do kaple vpravo vepředu a

zeptal se, jestli jsem tu dobře na zkoušku scholy, kam mě pozvala Vevinka. Tady

jsem poprvé potkal ty skvělé lidi z úžasné studentské scholy Brno (neplést s SBM

:).

Neuplynulo ani několik minut a už jsem byl přítomen na otvírání Signály.roomu, kde
mi Vojtec udělil práva autorizátora, poprvé jsem potkal naživo HejTiho a vůbec se
pořádně seznámil s top managementem signálů. Chvíli na to už mi volá Vojtec, že od
února bude v Polsku a já se smím na jeden semestr přidat k úžasnému RT. V pondělí
jsem vracel funkci i klíče... konec se blíží.

Připadám si jako ve snu, když jsem se seznámil s těmi úžasnými děvčaty, které mě
tu obklopovaly a já na nich mohl oči nechat. Tohle prosím vyřiď klukům, holky jsou
na Moravě hezčí. Drahá, ty to víš nejlíp, nevím, jak jsem to mohl v Praze vydržet
a snad se holky z domova neurazí, ale Brno mi se všemi studentskými pařbami bude
chybět. (Pařbááá!)

Co se mi tu nejvíc líbilo, byl ten úžasný pocit, že zde jsem užitečný, že mě lidé
(občas:) vidí rádi a že zde mohu pomoct. Kéž něco takového najdu i v Praze, nebo
kam mě teď Bůh vede.

Měj se krásně, stále na Tebe myslím a věřím že i Ty na mě.

PJSFFMTR+

Stále Tvůj...