Co je Vendryně?

Má drahá!

Hodně jsi se ptala, co je vlastně ta Vendryně, o které pořád mluvím. Pokusím se Ti to v tomto listu (velmi obšírně, promiň) vysvětlit.

Na Česko-Polsko-Slovenském trojmezí se nachází vesnice Vendryně. Nikdy bychom o ní nevěděli, kdyby se tam nenarodil Jiří Woclawek, budoucí salesián známý jako George. Tento salesián se stal vyjímečným koadjuktorem a profíkem přes mládež. Nějaké 4 roky zpátky jsem se s ním poprvé potkal v Dolních Počernicích, kam mě přivedl můj spolužák Ferda Jakubec. Našel jsem tam úžasné společenství, ale ještě jsem se k němu nepřidal. Za to mohla až Vendryně. Ten George totiž už rok předtím pozval mládež z Dolních, aby přijela na faru do Vendryně, kde bude pomáhat a pracovat, budou se tam společně modlit i hrát hry a poznávat se i s místní mládeží. Taková byla první Vendryně (na ní jsem ještě nebyl). Akorát po Vendryni (která je vždy na konci srpna) George převelili do Popradu, kde měl rok pracovat s místní mládeží. Nezapomněl ale na nás a do Vendyně (druhé) nás zase pozval a vzal s sebou taky asi 15 Slováků. Strávili jsme spolu týden, ve kterém jsme se poznali, pracovali spolu, zpívali a vzájemně se posilovali ve víře.

Nevím, jak jsme působili na Slováky, ale oni neskutečně moc zapůsobili na nás. Tak moc jsme se spolu sžili, že loučení na konci vendryně bylo jedna velká slza. Tak jsme se rozhodli přijet na Silvestra do Popradu, ale to je jiný příběh =)

Loňská Vendryně (číslo tři) byla znovu trochu jiná. George totiž znovu převelili a tak jsme tam poprvé přivítali i děcka ze Zlína. Navíc jsme se se rozhodli, že veškeré to naše společné působení si nenecháme jen tak pro sebe, ale že se budeme projevovat i navenek, a tak jsme jeli do dvou dalších farností – Jablunkov a Třinec – kde jsme pracovali s dětmi. Vznikly „Prázdniny s Bohem a Donem Boscem.“

Bohužel třetí Vendryně nebyla týdenní, ale pouze 5 denní, bylo nás přes šedesát a vládnul dojem, že jsme se ani mezi sebou nestihli pořádně poznat. Tak vykrystalizovalo několik pravidel pro čtvrtou Vendryni:

-musí být určitě týdenní (byla)

-chceme zase pracovat s dětmi (povedlo se)

-maximálně může přijet 20 lidí z každého města (dokonce jsme ten limit ani nenaplnili)

-nebude možné přijíždět a odjíždět v průběhu (byly naštěstí nakonec možné vyjímky)

A co je vlastně na Vendryni tak zvláštního? Podle mě zejména ta intenzita, s kterou se tam vše děje. Ráno vstaneme, je modlitba a snídaně. Hluk a radost. Dopoledne práce – všichni se zapojují, je tu vše rozdělené do několika skupin, tak aby se v každé skupince zkombinovali Slováci, Vendryňáci, Zlíňáci a Pražáci – někteří pracují v kostele, jiní na faře a další u Woclawků. Pak je oběd na faře, který uvařila jedna skupinka spolu s nějakou kuchařkou, co tam jede s námi., a pak je odpolední program – výlet, hry, duchovní obnova, koupání nebo právě práce ve farnostech.

Večer od šesti hodin je mše svatá a pak večeře, večerní program (volný nebo hry) a v deset hodin adorace – podle mě to nejkrásnější na Vendryni. Nebo hned po mši svaté.

Na Vendryni je totiž zajímavé, že se mezi lidmi, co se tam sjíždějí, je i mnoho dobrých hudebníků a zpěváku. Hudba ke mším se proto nacvičuje v hudební skupince. Při vybírání písniček dbáme na to, abychom měli rovnoměrné zastoupení všech tří jazyků (nám se líbí polské, Polákům-Vendryňákům se líbí slovenské a Slovákům? Těm se líbí ty jejich =) a letos jsme poprvé dali na profesionalizaci. Zapsané předehry, bridge :) a mezihry, kolikrát se co bude opakovat a kdy si kdo dá sólo.

Pak tu existuje divadelní skupinka, která má na starosti secvičit scénku v kostele při kázání ze života Dona Bosca, pak si cvičili nějaké scénky pro děti, aby je zaujaly a letos měli i jednu do adorace (Lifehouse Everything).

Modlitební skupinka animuje ranní modlitby, před jídlem a večerní adorace.

K těm adoracím. V deset hodni se sejdeme v kostele, potichu, a posedáme si kolem oltáře a svatostánku na koberec. Hoří tam svíce a my tiše čekáme.

Začneme křižem, krátká modlitba díků, pak se může každý připojit se svými díky, píseň, chvály, píseň, prosby, píseň a na závěr má George slůvko na dobrou noc. Pak už jen společný Otče náš, při kterém se držíme za ruce a rozcházíme se. Máme pak asi hodinu do půlnoci, než je večerka. Někdo jde na růženec, další zůstávají v kostele, někdo jde hrát na kytaru do jídelny nebo si jen tak pokecat.

Snad si všechno pochopila a já tě neunudil.

Tak co, připojíš si příští rok k nám?

PJSFFMTR

Tvůj...