To je moje skrýš před světem... jestli chcete, vejděte, ale skloňte hlavu, mám tu nízký strop...

Minulý týden

22. 5. 2008 21:39
Rubrika: Dopisy z ciziny | Štítky: dopisy milé , maturita

Aneb jak to bylo doopravdy...


Má drahá!


Několik věcí, které se mi staly v těchto dnech...

 

Jak jistě víš, dělal jsem maturitu, ale teď Ti povím, jak to u mě probíhalo. Prosím, až ji budeš dělat ty, nenapodobuj mě. Je to totiž děsně riskantní, že to nevyjde.

 



Učit jsem se začal ve čtvrtek, co nám začal svaťák. Ne moc aktivně, jen postupně otázky z češtiny, protože té jsem se bál nejvíc. Tak to šlo v pondělí až pátek...

(protože třeba na sobotu jsem si vyjel na výlet do Karlových Varů a tak jsem se neučil...).

 

Pak jsem si na druhou sobotu vzal na bitvu zeměpis a něco jsem se tam učil...

V neděli zase mrknul na matiku a zeměpis. Docela jsem to myslel vážně, takže jsem si přes Skype domluvil zkoušení a nutno říct, že jsem byl víceméně dost úspěšný... Ale trvalo to dlouho. Kvůli tomu zkoušení a nedospání po bitvě jsem nakrásně zaspal pondělní zahájení maturit. Ti povím, já byl tak vysmátý, když mi po zahájení volal spolužák... Tak jsem se věnoval střídavě všem mým čtyřem předmětům, ale hlavně jsem odpoledne šel na maturity jako služba. Tam jsem konečně viděl, že je to fakt fraška. Ale to si neříkej před tím, jinak se už nedonutíš učit...

 

Úterý bylo takový zajímavý. Jsem si říkal, že už je to poslední den, kdy se můžu pořádně učit. Dvě hodiny jsem procházel svý sešity z matiky, jestli v nich nenajdu něco zajímavýho, když jsem si je tolik let pečlivě vedl...


Pak ještě jsem se věnoval angličtině a češtině, ale úplně mě demotivoval kamrád, co se rozhodl, že se nebude učit. To ti zkazí náladu na učení... A tak jsem šel na kamrádovu premiéru...

Udělal super animovaný film. To je panečku animátor. (A ta pohádka je tady ke shlédnutí)


A jak to bylo dneska. No, říct, že jsem se nenervoval, tak kecám. Nervovat jsem se začal poprve ve středu ve čtyři hodiny, ale díky ranní zpovědi a následné bohoslužbě jsem to překonal modlitbou. V tomhle se opičit můžeš. Tohle totiž fakt funguje.


A jak to bylo dnes? Beru to rychle, protože jsem už před dvěma hodinama měl být na závěrečném večírku...


Nejdřív zeměpis. Vytáhnul jsem si přes kamarádovo varování jednociferné číslo. Byla to demografie... Co s tím? Naštěstí já věděl. Kamarádka, co tu otázku na semináři zpracovávala (každy jsme dělali dvě), tak udělala dobrou práci a já se to perfektně z toho naučil... Prostě jsem jim vytřel zrak a skoro je ani napustil ke slovu.


Pak byla čeština. Té jsem se bál, protože já trouba si zapomněl doma své čtenářské deníky. Naštěstí jsem je nepotřeboval. Vytánul jsem si jedničku (jak já si přál nízké číslo), tedy Počátky světového písemnictví... ty koukaly. Bible, Gilgameš, Rámajána a Knihy mrtvých... to šlo jedná báseň.


Angličtina? No, mohlo to být lepší. Pan Bill Shakespeare mi zrovna nesednul nejlépe, na pár věcí jsem zapomněl, ale včas zase vzpomněl. Hlavně že jsem to zakončil s Terrym Pratchettem. A ten článek, co mi dali přečíst? Já jsem po prvním přečtění vůbec nepochopil, co jsem četl.


A pak přišla poslední zkouška. Matika. Nejdřív jsem si zapomněl kalkulačku ve třídě, tak jsem se ještě vracel a pak to začalo. Já za 15 minut na potítku nepřišel, jak to mám počítat, kvůli jedné triviální chybě v diskriminantu... No jo. Pak jsem na to přišel až u tabule, ale nějak jsem to dopočítal. Prostě to nechápu.


Výsledek? 1,1,2,2. Prostě se rozhodli, že mi dají vyznamenání. Já to nechápu!

 

A pak byla samozřejmě dohra. Jak jsem nebyl na zahájení, že jsem zaspal, tak jsem nebyl ani na zakončení, protože jsem musel běžet k Panně Marii Sněžný, kde jsem zpíval s naší scholou Proti proudu na mši. Tam to bylo super tečka, po té maturitě. Prostě paráda zakončení. Nádherně se mi zpívalo, nevím proč, ale bylo mi do zpěvu a všecky ty ošklivé vysoké tóny ze mě lezly samy... Jóó, Boží tělo!


A na závěr omluva: Minulý týden jsem každý den vydal jednu básničku. Všichni jste mi gratulovali a přáli mi, jak se mi to povedlo. Ale byl to ode mě podvod. Tyhle básničky byly osm let starý, skládal je můj bratr, když maturoval. Zvláštní, že to pořád sedí. Je to všechno furt stejný. Dokonce i naše předměty byly stejný... Takže tímto se jmenovitě omlouvám ObimuSkyWalkerovi, Solipsovi, Janickovi, Ministrantovi Domczovi, An09, Vitovi Hartlovi, Katerzine, Diread, Claře, Zdenii a Efiikovi a 107 dalším, co jste blog četli a mysleli jste si, že jsem to psal já. Promiňte, byl to můj experiment.


Tak milá, už musím letět na tu kalbu, co mi spolužáci slibovali.

Sbohem!


PJSFFMTR!



Tvůj Filip

Zobrazeno 2115×

Komentáře

ObiSkyWalker

Ale stejně je super že jsi tam ty básničky dal :-)

Radio

Super, jsem rád, že se vám líbily. A ještě lepší je, že jste pochopili proč jsem je sem dal.

Zobrazit 13 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz