Zázračný víkend

Povím vám příběh veliké Boží lásky, jeho velikého citu ke mně a mým sebe nepatrnějším tužbám. Rád bych napsal krátké povídání o mém víkendu, ale nedaří se mi hovořit jasně a stručně, proto prosím omluvte delší rozsah celého svědectví (ne)obyčejného hříšníka.

Někteří lidé hřeší, ale nevědí o tom, jiní zas mají lehkou hlavu, neboť se nestarají o příslib nebeského království. Jenže některým lidem byl dán dar téměř fyzicky cítit Boží lásku na svém životě a přitom vlivem lidské přirozenosti i tito lidé neodolávají pokušení a padají na scestí. Ale mluvit chci o svém víkendu, který pouze dokazuje, že i když se chovám jak se chovám, tak mě Bůh stále miluje a hodlá mi to neustále dokazovat.

Zázrak tohoto víkendu  začal už v pátek, kdy kromě toho že jsem měl normální zaměstnání na fakultě jako všichni ostatní, tak jsem musel získat čtyři podpisy na svou žádost o změně oboru. Dva dny jsem se snažil napsat tu žádost bez chyb a se všemi náležitostmi. Teď už byl pátek a jestli jsem ji chtěl dát na studijní oddělení, musel jsem získat všechny podpisy ještě dnes.

Už ráno o půl sedmé jsem získal doporučení od velitele roty a před nástupem v sedm jsem měl i podpis velitele školního praporu. Vzápětí nás odvezli na katedru, kde mi žádost potvrdil vedoucí mé mateřské katedry. Poslední podpis měl být od vedoucího katedry oboru, kam bych rád šel. Bůh musel vést mé kroky, protože ač jsem šel na naše velitelství „Rohlík“ až po obědě, tak jsem pana plukovníka stihnul akorát, než chtěl odejít a celý příští týden měl být pryč. Z rektorátu jsem odcházel odcházel více než spokojen, chválil jsem Boha a valil na nádraží.

Další úkol totiž byl dostat se včas z Brna  do Prahy. Volal mi totiž Lukáš, že by byl rád, kdybych večer promluvil pár slov o svých zážitcích na Activ8. Řekl jsem že moc rád něco povím, ale ještě nemám ani vybraný spoj do Prahy, natož koupený lístek, tak nevím, jestli stihnu přijít včas.

Bůh mi ale zase dopřál svého požehnání a podařilo se mi koupit poslední lístek hned na následující autobus. V Praze na nádraží jsem potkal strýce, kterého jsem asi rok vůbec neviděl. Jel jsem domů a jen, co si přebalil věci a navečeřel se, vyrazil do ADCŽM Nazaret. Přišel jsem na začátek, jak by na mě všichni chtěli čekat, a sotva jsem vešel do sálu, už mě volal Lukáš na podium, abych se přidal k dalším z ProActiv Bandu.

Bůh mě stále žehnal a tak veškerý čas, který jsem strávil na AfterActiv8 byl jednoduše překrásný.

Seznámil jsem se tam s mnoha lidmi, s několika se viděl po dlouhé době, ale nejvíce mi v srdci utkvěla sesterská trojice, která kvůli setkání neváhala cestovat ne z druhého konce republiky, ale téměř z prvního konce vedlejšího státu ;-)

Bylo mi to líto, ale museli jsme se sestrou oba odejít dřív domů a já se smiřoval s tím, že je už nikdy nemusím vidět, což jsem dal i Bohu večer v modlitbě.

V neděli ráno jsem šel do kostela na zkoušku scholy a naše šéfka Martina pro mě připravila sólo. Nevím, jak nakonec vyznělo, ale zpívání mě těšilo a zpívalo se mi dobře. Každé setkání ten den pro mě bylo zázrakem, ale já už na konec povím jen ten nejneuvěřitelnější, který mě taky inspiroval vám toto vše napsat..

Těsně před obědem mě táta poslal koupit limonádu a pak ještě mouku, která měla být v jednom obchodě ve velké slevě. V obchodě ale už žádná mouka nebyla, tak jsem chtěl jít do jiného obchodu, když mě upoutala trojice světlovlasých okatých dívek na druhé straně ulice. Jen jsem si při modlitbě postesknul, že už je neuvidím… ale ne. Bůh mě miluje  chce mi to neustále dokazovat. Já se proto snažím milovat ho nazpět, ale nikdy nebudu schopen takové lásky jak on. Tak se o to aspoň pokouším.